TOUHA PO FIALKÁCH NA PODZIM

Dneska jsem se ráno vzbudil s neurčitou, sladkou touhou,
zvláštní touhou po fialkách...

Podzim v parku snivě tesknil, neurčitým tesknil steskem,
cítil jsem to jaru cizí, loučící se roztesknění.

A já měl tak neúkojnou, bolestivou, jednu touhu,
sladkou touhu po fialkách...

Po té vůni ranní rosy, po tom dechu prvé lásky,
kdy se v srdci rozezvoní čímsi dětsky zavýsknuvším,
šťastným kouzlem ozdravení...

Podzim počal v parku plakat, beznadějně, usedavě...