POESIE, PORNOGRAFIE A PRUDÉRNOST


V dobách, kdy jsme četli hlavně samizdaty, se nám dostávalo do ruky leccos. Když se mi dostala do rukou tato Halasova sbírečka, byl jsem zaskočen a pobouřen. Přece nemůže básník tak bez obalu psát o tom, co je nám (skoro) všem blízké a přitom to neumíme jako on popsat a pojmenovat! Dnes, když, se nám svobodně a demokraticky dostává do rukou kdejaké svinstvo, nemohu než si milovaného básníka ještě více vážit. Nejen pro jeho upřímnost a otevřenost, ale zejména pro jeho poesii. Poesií tu míním nikoli literární druh, formu či útvar, poesií tu míním životní postoj. Tedy onu moc, která dělá ze svinstva lyriku, z banality báseň, z reality skutečnost. A prudérnost? To je pocit, který nás normální smrtelníky jímá, když si myslíme, že jsme svědky něčeho, co se nemá, nesmí a nesluší, něčeho nepatřičného. Je ten termín tak trochu pejorativní, ale upřímně přiznávám: sám jsem prudérní. Tváří v tvář pornografii rozhodně a bez výjimky. Tváří v tvář poezii dosud nikdy...

Jiří Brixi


 

Původní vydání: Soukromý tisk pro Kruh přátel a sběratelů vydaný na podzim 1932 ve 138 číslovaných výtiscích
(typograficky upravil a ilustroval Jindřich Štyrský).

Sbírku uveřejňujeme s vědomím, že ani básník ani jeho dědicové o zveřejnění nestáli a nestojí…
Myslíme si se vší pietou, že tajit ji by to bylo škoda…