Xaver Tejřov
(vl. jménem František Josef Teyrovský)
* 7. 12. 1866 Pacov + 7. 7. 1937 Pardubice.
Narodil se v rodině pekařského mistra a obchodníka. Po maturitě na reálce v Táboře vystudoval v Praze práva. Jako právník působil na Vinohradech, před 1. světovou válkou si zde otevřel vlastní advokátní kancelář. Přátelil se se spisovateli F. Adlerem, K. M. Čapkem Chodem (hájil jej při soudních sporech), I. Herrmannem, K. V. Raisem a s výtvarníky A. Kalvodou, V. Hlavou. Politicky pracoval v národní straně svobodomyslné. Poslední léta života trávíval v letním sídle Na Tejřově v Babicích u Říčan. Zemřel na zástavu srdce.
Zpočátku se zabýval divadlem,těžiště jeho díla, jež vyrůstalo stranou literárních aspirací, tkvělo však v beletrii publikované několik desetiletí jen v časopisech (Máj, Zlatá Praha, Zvon). V třicátých letech vydal své spisy: Bohdanečský zápisník (1931), montáž příležitostné poezie, bezprostředních deníkových zápisů, humorného vyprávění inspirovaného lázeňským pobytem, dojmů, vzpomínek a reflexí české politické scény 20. let, dále satirickou knížku humoresek Devatero veselých (1935). Pro jeho básnické dílo zůstala trvalým tvárným principem lumírovská poetika (mj. virtuózní sonety J. Vrchlického). Část svých básní Tejřov zahrnul do komponované knihy sonetů Postřehy a city (1932), jež obsahuje intimní lyriku s motivy z mládí, verše rodinné, žánrové momentky z pobytu v okolí Prahy a básně kritizující soudobé mravy. Kult cizelované zvukomalebné formy, apartní básnický jazyk exponoval zejména ve věnci snivých sonetů (Rêverie podzimní) a v melancholických reflexivních sonetech o míjení času, iluzornosti poznání, úzkosti a osamění.
V. Färber