Ervín Taussig, jeden z nejhybnějších

Z poezie (pozapomenutého) českého futuristy (Balada kouzelníkova, Den)

     “Bylo mi naráz jasno, že v nově příchozím muži ze slánského ghetta objevil jsem Herakla,” vzpomínal v epitafu na někdejšího spolupracovníka Moderní bibliotéky a přispěvatele časopisu Divadlo Karel Hugo Hilar.
     MUDr. ERVÍN TAUSSIG, předčasně zemřelý příslušník předválečné moderny, se narodil 12. září 1887 ve Slaném. Zde také roku 1906 maturoval; v letech 1908 až 1913 studoval pražskou lékařskou fakultu. Do srpna 1914 , kdy narukoval, působil jako lékař. Již 23. srpna zemřel na úplavici ve vojenském lazaretu v Nisku – tehdejší Haliči.
     V článcích publikovaných roku 1913 v Přehledu Taussig spolu s přáteli Josefem Kodíčkem a Alfredem Fuchsem usilovali “o vybudování čestné ideové základny česko-židovskému hnutí” – tím, že odmítali “bonhomní liberalismus i mělký realismus”. S Kodíčkem se Taussig tehdy staral i o redakci modernistického časopisu Scéna, kde se etabloval zejména jako divadelní kritik. Zde také publikoval dvě básně: kubizujicí Den a moderním městem okouzlenou Nad domy se zpívá. Zbývajících pět jeho básní zveřejnili se vzpomínkami na přítele v prvních válečných letech v Lumíru a v Kalendáři česko-židovském Karel Čapek, Viktor Dyk a S. K. Neumann.
     Knižně nevydané torzo Taussigovy poezie představuje v českém básnictví dynamický hlas moderní senzibility i poetiky. Jeho kaleidoskopické básně blížící se futurismu (Marinettiho Taussig také ve scéně k nám uvedl) se pokoušejí pomocí uvolněného proudu asociací o “polyfonickou plnost” a o takřka kubistickou mnohopohledovost. Taussigovy volné verše příznačně oslavují let “vznášejícího se aeuroplánu”, jejž ruský futurista Vasilij Kamenskij nazval “znakem světové dynamiky”.
     Ervín Taussig požadoval, aby umělec silou – přetavující “vše, čeho se zmocňuje” – vytvořil “přítomnost životnou”. Tak proto si Karel Čapek tehdy v dopise S. K. Neumannovi posteskl: “Ubyl Taussig, jeden z nejhybnějších”.

Vratislav Färber