ZPĚT na titulní stranu

Deska pro mě

Iva Bittová, Vladimír Václavek - bílé inferno


Vlastně přesně řečeno je to dvojCD a ještě knížečka uvnitř. Kromě jmenovaných se na něm objeví ještě sestra Ivy Bittové, klavíristka a zpěvačka Ida Kelarová, vyštíhlený americký violoncellista Tom Cora, kterého už jsem také zažil na českých pódiích, a pak dechař František Kučera (křídlovka, trubka, improvizované nástroje) a Jaromír Honzák za kontrabasem. A pochopitelně zde můžete slyšet i Lelky, tedy dívčí sboreček z Lelekovic, kde Iva Bittová bydlí. (Lelekovice jsou necelé tři kilometry od Kuřimi, kde bydlím já, a to přes les. Po silnici to bude tak pět kilometrů. Od okraje Brna jsou pak vzdáleny rovněž asi hodinu chůze.) Lelky jsou na celé věci pro mne nejzajímavější. Tedy to, že šikovná ženská dokáže v malé vesnici najít pět dívenek školou povinných a tak s nimi secvičit zpěv, aby se nemusela bát zařadit je na desku. Intonují, mají výraz, pěkné barvy hlasů, nasazení a bezprostřednost jak dcery ghetta. A to prosím si dokázaly uchovat i ve studiu, což je vždycky těžší, byť i jde o studio tak renomované jako zlínské Viktorinovo Véčko.

A ted ti hlavní dva. “Venca” Václavek je zkušeným muzikantem, který dokáže vyšívat své kytarové ornamenty elektricky po boku Vladimíra Kokolji v E, v brněnské rockové legendě Dunaj, nebo akusticky v Domácím lékaři, a dokáže při tom i zpívat janotovsky meditativně svá poselství, jako třeba na své první nedocěněné sólové desce, kde medituje o tom, že je člověk, je kámen a je strom. Melodické motivky zpěvové linky jsou postaveny na pár tónech, zpěv je naprosto nevzrušivý, ale napětí vzniká právě v onom třemi body ohraničeném prostoru: zpěv, hudba, text. Nevzrušivě je totiž traktován zpravidla silný imaginativní text (ať už Václavkův nebo vypůjčený z pokladnice básní našich významných meditativních básníků) a to za doprovodu provzdušněné muziky s chytrými kytarovými ostináty, někdy dynamicky monotónní a tím pádem sugerující náladu až mantricky, někdy naopak vystavěné silně dramaticky. Přitom nálada hudby nijak nekopíruje náladu textu, naopak mezi nimi občas vzniká výrazné napětí, které posluchače vtahuje do hry s emocionální mnohovýznamovostí sděleného.

Téhož účinku dosahuje i Iva Bittová (aktuální držitelka České gramy v kategorii zpěvačka, jinak výtečná a osobitá houslistka) ale jinými prostředky. Její výraz je naopak velmi expresivní, často bych dokonce prohlásil, že jednoznačně erotický, to, že řečené není vše, ale že se za tím otvírá další prostor pro nesděl(e)né, evokuje častým přechodem ze zpěvu textu do scatu a nahrazením klasických tónů na housle zvuky na pokraji hudby, případně přímo použitím dalších nenástrojových druhů zvuku (např. ve skladbě Kdoule kníká na dětské hračky). Její experimenty s akustickým rámem pokračují občas i zde a stejně jako při živých vystoupeních je výsledek vždy zajímavý.

Vzniká tak několik sdělení o světě, která asi nejde jednoznačně vysvětlit, každý v nich najde, co v sobě nosí sám. Z tohoto důvodu je i šťastný název Bílé inferno, protože peklo asi bílou neobsahuje, a dvojlomnost tohoto názvu jasně signalizuje mnohoznačnost sdělení na deskách. Přesto je projekt rozdělen na dvě desky - bílou a černou, kde bílá vyznívá o něco veseleji, hravěji a písničkověji, zatímco černá vás vtáhne do větších ploch a rozsáhlejších imaginativních prostorů.

Autory hudby jsou hlavní protagonisté a to někdy spolu, někdy jeden z nich. Nejčastějším básníkem, jehož texty jsou zhudebněny, je spirituální Bohuslav Reynek (5x), ale najdete i Jana Skácela, Zuzanu Renčovou, exotika je zastoupena So Pák-džu v překladu Oldřicha Vyhlídala a Václavkovým Domácím lékařem už zpracovávanou jidiš literaturou zastoupenou zde Mordechajem Gebirtigem. Jedna píseň je pak adaptací lidovky, dva texty přidal Vladimír Václavek a jeden Iva Bittová. Dlužno dodat, že jejich texty si s básnickými kolegy nezadají.


V. Václavek

je tma



je tma
v bílých kostech zimy a zebe
jsi krví mého srdce
můj hliněný motýlku
nezapomeň



I. Bittová

chudý churůj



vstávej Johanko tvůj smích
rozzáří den
bílá zdobí tě a zlatá
prozradí tvůj sen


motýl roztančil křídla
vznášíš se s ním
hnědá barva tvých očí
hledí do kopretin


vidíš, plamínek září
chvíli jen stůj
teď skryl se do tvých dlaní
a šeptá churý churůj


zlatá provází snění
a díváš se tam,
kde listy podzimní se mění
zas odlétají nám,


zpívám si tu píseň dál
bílá je v nás
cesta neušlapaná ta
vábí mě k tobě zas


Dvojalbum vydalo brněnské vydavatelství Indies v nezvyklé úpravě. V krabičce (na obalu je použita kresbička Ivina syna v předškolním věku), ve které je i knížečka - booklet vytvořená z kombinace průsvitného papíru s texty a klasického bílého s fotografiemi z natáčení. Celek má 40 stran a je, stejně jako potisky kompaktů striktně černobílý. Hudba na projektu zachycená je ovšem velmi barevná. Už máme říjen a podle mého soudu z toho, co ke mně zatím letos dorazilo, je to adept na titul české desky roku 1997.

Jiří moravský Brabec





Iva Bittová, Vladimír Václavek - bílé inferno
2CD
Disk1: Vzpomínka - uspávanka- sirka v louži - sto let - kdoule - zelený víneček - moucha
Disk 2: moře - starý mlýn - je tma - churý churůj - zvon - huljet
vydal Indies records MAM055 - 2, 1997

ZPĚT na titulní stranu



Copyright (c) 1997, Zlin Net a.s.
All rights reserved.