ZPĚT na titulní stranu

Zelené vavříny

Trapsavec 95

O soutěži Trapsavec jsem se už v Magazlinu zmiňoval minule. Pro Zelené vavříny tohoto čísla jsem vybral několik úspěšných básní z 21. ročníku soutěže - roku 1995. Pro vysvětlení: soutěží se v próze a poezii, v každém z žánrů pak ve třech kategoriích: do 23 let, nad 23 let a Oldpsavci. Oldpsavcem se stává ten, kdo už nasbíral tři umístění do 3. místa. Tím pádem soutěží dál, chce-li, ale služebně mladším nezabírá místo. Kromě prvních tří cen v každé kategorii (porota může rozhodnout i jinak) se uděluje i Zlatý trapsavec nejúspěšnější práci celého ročníku. Svůj subjektivní výběr poezie do tohoto čísla jsem se snažil zaměřit na poměrně formálně nesložité, ale sdělné a doufám, že zajímavé básně ze všech tří kategorií.

***

Miloš Hlávka ml., Nový Knin

Až přídu k rozumu,
jó, k tomu co mě míjí,
snad vyjdu z útlumu
a prachy budu mít.
Dám přednost konzumu
před ňákou poézü
a pepřem kurkumu
bych zkusil nahradit.

Až ztratím iluze,
ty dvě tři, co mi zbyly
uzlíky na duze
už vázat nebudu.
Jen v samovobsluze
snad zastavím se chvíli,
zavěsím na stuze
svou masku ze studu.

Mám roky Kristový
a ted pár drobnejch k tomu
a rozum - proč? Kdo ví?-
se někde zatoulal.
Snad dítě hladový,
snad žebrák vzal si domů
to zboží fórový.
Tak proč bych žaloval...?

(3. místo poezie Oldpsavci)

Modrozelené blues

pro matičku Zemi, Neila Armstronga a Billa Monroea

František Čára Brejcha, Plzeň

že prej seš modrá
z tý vejšky hvězd
kdysi pan Armstrong
Houstnu řek’
a pak,
(Marťanům naschvál)
v prachu Měsíce
zapomněl otisk
svýho střevíce.
A taky viděl
dvě dlouhý jizvy,
co tvoje tváře krášlí
a podle rúch k nám zase
cestu zpátky našli:
- Grand Canyon
a Velkou čínskou zed -.
To bylo tenkrát,
však co teď?
Ztrácí se modrá z řek
a modrá holkám z očí,
ty zrychlila jsi tep
a snad,
snad druhým směrem točíš
kdekdo už dáví,
tvá barva bledne,
všichni jsme dozelena
jen v horách státu Kentucky
roste dál modrá tráva
a draví hráči
ji maj’ po kolena.

(3. místo poezie nad 23 let)

***

Gabriela Madelain Vítová, Praha

Počítal jsem ti
hvězdy ve vlasech
A rukama se jemně
dotýkal
tvých vzácností
Brouzdal jsem tebou
ve svých snech
A utkal ti roucho
z něžností
Miloval jsem
snad nekonečno let
A proměnil barvy
ve víno
A teď
tě chci líbat naposled
Má milá,
moje
krajino

(2. místo poezie do 23 tet)

Báseň o prodavači snů

Vlasta Baronka Bakalová, Veltrusy

(V. Fischlovi)

Je to krásné povolání
za peníz
nožičku párku trochu hořčice krajíc chleba
co voní ještě po dlani
která ho vypotila z okoralé země
a zcela bezplatně
kornout snů
Jak komu
dívce s očima jak bleděmodrá jezírka
ve kterých jsme se koupali nazí
té kornout červený hodně vrchovatý
jahod co vzejdou až v létě
šoférovi v placaté čepici
co jezdí Náchod - Praha a tvrdí
že tuhle štreku by mohl jet
se zavřenýma očima
tomu kornout menší žlutý
se zapomenutou vůní
když mu bylo dvacet tři
a stařence s chundelatým psíkem
co s rukama neposednýma háčkuje imaginámí šál
kornout s pomněnkou prvrního políbení
Oliverovi co mu ještě není šest
a tak si stoupá na špičky
nejraději by koupil třetinu světa
za dvě Ká
kdyby se vešla do ušmudlané dlaně
tak tomu kornout bílý s duhovou kuličkou
Je to krásné povolání
že i život co se žene jako chrt za atrapou zajíce
trochu zkoprní

(2. místo poezie nad 23 let)

ZPĚT na titulní stranu