Obchodník

Donato si pohrával s dýkou, kterou se ještě před chvílí pokoušel prodat jako kouzelnou. Jezdil s ní po kovovém pultě a zanechával za sebou rýhy. Docela se lekl svalnatého trpaslíka, který rozrazil dveře. Donatovo zděšení se zvýšilo, když trpaslíkovu hlavu uviděl dvakrát. Hned na to se dvojhlasně ozvalo: „Dobrý den, chtěli bychom si u vás něco koupit. Poté, co trpaslík vlezl dovnitř, Donato ke svému úžasu zjistil, že jsou to trpaslíci dva. Matně si vzpomínal na slovo dvojčata, dokonce si podvědomě vybavoval co to znamená, ale nikdy je ještě neviděl. Po chvilce, kterou potřeboval na vzpamatování se zeptal: „A co byste chtěli, pánové?“

„Dvě pořádný sekery pro nás,“ řekli dvojhlasně.

„Tak to bude hmm, čtyřicet zlaťáčků. A ještě něco?“

„Jo brnění, nejlepší by bylo to, nóó, plátový.“

„Tak to by bylo, chcete to dvakrát, že? To bylo za 950 zlaťáčků.“

„Víc nemáme.“ Řekli trpaslíci když vytáhli z váčku dohromady sto padesát zlaťáků.

„Je tu ještě jedna možnost. Že byste si to odpracovali.“

„Dobře, berem.“ Řekli zároveň trpaslíci.

„Takže abyste věděli co máte dělat, ráno půjde jeden se mnou do hospody, kde snídám. Prostě mi bude dělat ochranku. Druhej mezitím připraví krám. Až se vrátím, budu prodávat a vy budete hlídat za závěsem. Na oběd du zase do hospody. Jeden půjde se mnou a nechá mě tam, protože ponese jídlo tomu druhýmu. Potom se pro mě vrátí. Posedíme a potom půjdu zase prodávat. Stejně to bude i u večere. V noci bude jeden hlídat a potom se vystřídáte. Pracovat budete rok. Já se menuju Donato. A jak se vlastně menujete?“ „Kili.“ „Fili.“

Služba

Kili se probudil časně ráno a vzbudil bratra se slovy: „Začínáme.“ Oba se oblékli a podívali se z okna. Venku byla tma. „Co budeme dělat, dyť je ještě noc,“ zeptal se Fili.

„Musíme hlídat ne?“

„Na to stačí jeden“ řekne Fili a lehne si na postel. Za chvíli je slyšet oddechování a chrápání. Po kohoutově zakokrhání jde Kili probudit pána. Donato se oblékne a vydá se s Filim do hospody. Kili mezitím připraví obchod. Na stůl vyskládá různé zbraně a sedne si na stoličku. Když se podívá na strop, uvidí velké dřevěné šuple. Pokusil se ho vysunout, ale nešlo mu to. Rozhodl se, že počká na Filiho a někdy se to s ním pokusí vysadit. Kili otevře obchod a posadí se na stoličku. Za chvíli do krámku s pozdravem vchází elf. „Máte tu krátký meč?“ Kili si uvědomí, že neví co kolik stojí a tak elfa beze slov vyhodí. Donato se vrátil kolem deváté hodiny, otevřel obchod a oba trpaslíci se schovali za závěs. Když se ozval skřípot dveří, jeden koukal dírou v závěsu co se děje. Ve dveřích stál vysoký barbar. Došel až k pultu a řekl: “Dáš mi meč, že jo?!!“. Na tato slova se rozhrnul závěs a vedle Donata stál trpaslík. Stál těsně za závěsem, takže Fili vystrčil hlavu dírou ven a vypadalo to tak, jakoby měl jeden trpaslík dvě hlavy. „A nebo co?“, řekl Kili. „A nebo co?“, řekl Fili a ukázal se celý před závěsem. „Aha,“ řekl zmateně barbar a poškrábal se na hlavě, „Donato má ochranku.“ „Vypadni, ty odulá hlavo,“ řekli oba trpaslíci současně. „Však my se ještě uvidíme,“ řekl barbar a naštvaně bouchl dveřmi. „A je to,“ řekla málomluvná trpaslicí dvojčata. „No, nevím, jestli jste udělali dobře,“ řekl Donato, „začít si s barbarama“. „No, však my jim ukážeme,“ řekli dvojhlasně Kili a Fili. Schovali se za závěs a sedli si na stoličky. Donato prodával dál. Do jeho malého krámku se nacpala šestičlenná skupina složená z dvou hobitů, trpaslíka a tří elfů. Jeden z elfů začal mluvit: „Chtěli bychom jeden obouručák, kroužkové brnění, čtyři vrhací dýky, dva krátké meče, dvouruční sekeru, kroužkovou zbroj na trpaslíka, koženou a šupinovou na hobita. Ještě jeden krátký mečík, pro mě tyč - RI a vycpávané brnění.“ „Tady to máte“, řekl Donato když na svůj skromný pultík navršil hromadu věcí. „Bude to stát, hm, hm..., 560 zlatých“. Elf, který nakupoval, vytáhl deset nacpaných váčků a dal je na stůl. Donatovi se blýsklo v očích a rychle váčky zamkl do stolu. Radost z vysokého výdělku mu zkazil barbar, který vešel dovnitř. „Tak hele, Donato, budeš platit každej den 10 zlatých naší Barbarské federaci, nebo ....,“ udělal gesto označující stětí hlavy. „To bych se nasmál,“ „to bych se nasmál,“ řekli dva trpaslíci téměř zároveň. Sekery měly před sebou a pevně je třímali ve svých svalnatých pažích. Pomalu se přibližovali k barbarovi. Ten si pohotově pravou rukou vytáhl těžkou ruční sekeru a levou krátký meč. „Tak pojďte, vy skrčci!“, zasyčel. „Tos přehnal!“, odpověděli trpaslíci a jejich červená očka se zaleskla. Kiliho sekera opsala oblouk a dopadla na barbarův meč, který pohotově zvedl nad hlavu. Filiho sekera opsala také oblouk a zasekla se barbarovi do boku. Barbar se něj nenávistně zašklebil a svojí sekerou se chystal Filiho udeřit. To se mu nepovedlo pro dýku v ruce. „Vypadni, ty zmetku, a už se tady neukazuj!“, zařval Donato. Trpaslíci od barbara odstoupili a ten odešel z obchodu. Všichni tři zaslechli ze dvora kroky. Kili se tam rozběhl. Uviděl ženu, jak šlape po schodech do prvního patra. „Co tady chceš?“, zeptal se. „Já tady uklízím, já jsem Donatova hospodyně.“ „No dobře,“ řekl nedůvěřivě trpaslík. „To byla vaše hospodyně,“ řekl Kili Donatovi. „Já teď půjdu na oběd do hospody. Kdo jde se mnou?“ „Já,“ řekl Fili. Kili za ním zavřel dveře a sedl si na stoličku.

* * *

Barbara šla jako vždy před polednem do Donatova domu uklidit, když jí cestu zastoupili dva barbaři. „Ty uklízíš u Donata? Tak to nám dáš klíče od jeho domu. S nikým o tom nebudeš mluvit a tady TO máš za odměnu. Na.“ Řekl jeden barbar a vyndal váček s několika zlatými. Na nataženou ruku dostal jeden z klíčů. „A tady to dej těm trpaslíkům“, podal ji láhev vína. Barbara plná strachu odešla a uklidila v Donatově domě.

* * *

Kili si vytáhl dřevěný štít a opřel ho o zeď. Ze šuplíku vytáhl dvě, perfektně vyvážené dýky a házel jimi do terče. Moc mu to nešlo. Když házel asi po desáté, dýka konečně zasáhla kýžený cíl. Ještě chvíli si házel a potom dýky uklidil. Na dvorku si zkoušel různé typy zbraní. Uslyšel klíč v zámku zadních dveří. Vytáhl si svou obouruční sekeru a šel k nim. „Á, to seš zase ty?“, řekl. „Tady ti nesu víno,“ řekla Barbara o podala Kilimu sklenici s červeným vínem. „A jdu nahoru ještě uklidit.“ Kili šel zpátky do obchodu, za chvíli rozrazil dveře Fili. V ruce nesl talíř s bramborami a jakýmsi masem. „Tady máš oběd,“ řekl. Kili odešel do svého pokojíku, kde se najedl a napil vína. Potom si lehl na svou postel a za chvíli usnul. Když se Donato vrátil zpátky, prodával dál až do večera. Nic zvláštního se nestalo. Večer šel do hospody na jídlo. Vrátil se asi o půl desáté a odešel do své ložnice. Kili pod vlivem jedu spal. Fili ho poléval studenou vodou, propleskával ho, ale nic nezabíralo. Začal si čistit sekeru. Uslyšel tiché našlapování na schodech a všiml si, jak dírou mezi trámy probleskuje světlo lucerny. Vyběhl po schodech nahoru a ramenem rozrazil dveře. V chodbě byli tři barbaři a otevírali dveře do pokojů. Fili na nic nečekal a po jednom se ohnal sekerou. Barbar upustil palcát, který držel v levé ruce, teď už bez prstů. Palcát s prsty dopadl na barbarovu nohu. Máchl mečem a zasáhl trpaslíka do hlavy. Přes helmu však náraz nebyl moc silný. Opět zaútočil na barbara a poslal ho nejen po schodech dolů, ale i do říše snů. Zbylí dva barbaři se dostali do Donatova pokoje. Z pokoje se ozval zděšený výkřik. Fili vběhl dovnitř a svou podsaditou postavou srazil jednoho barbara k zemi. Po druhém sekl, ale ten uskočil a proskočil oknem. Fili ležícího barbara omráčil sekerou a prohodil ho oknem. Když se podíval na Donata, zjistil, že má pouze jedno oko. Pěstí do hlavy ho utišil a rozběhl se do města, sehnat bylinkáře. Když asi pět minut bušil na dveře bytu, otevřel mu rozespalý kudůk. Fili řekl: „Vem si svoje nářadíčko a pojď se mnou.“ Kudůk ještě ve spánku chytl svou tašku a začal se courat za Filim. Fili ho chytl a rozběhl se s ním k Donatovi. Když se dostali k omráčenému Donatovi, byl už kudůk vzhůru. Na ránu mu přiložil nějaké listí a začal kolem Donatovi postele křepčit. Asi za čtvrt hodiny byl hotov a oznámil ospalému Filimu, že za svou práci chce 80 zlatých. Ráno se Donato i Kili probudili. Fili ležel na zemi pod schody a chrápal. Donato pocítil prudkou bolest v hlavě i v místě, kde dřív míval oko. Když si tuto bolest uvědomil, padl opět do sladkého spánku. Kili mezi tím odtáhl Filiho na postel. Vyběhl na dvorek a opláchl se vodou ve studni. Vrátil se k Filimu a probudil ho. Fili se taky na dvorku opláchl studenou vodou a byl svěží. Přiložil Donatovi na oko další hojivý list a probudil ho. Donato už nepociťoval tak velkou bolest. „To ste mě teda hlídali!“ zaskřehotal. Kili mezitím otevřel krámek. Donato se posadil za závěs a oba čekali. Fili odběhl do hospody pro jídlo. Vrátil se s míchanými vajíčky a chlebem. Všichni se najedli a Kili prodával. Do obchodu vešel barbar. Kdyby Donato Kiliho slovy neuklidňoval, barbar by z obchodu už asi neodešel. Požádal o kroužkovou zbroj. Trpaslík mu ji prodal za Donatem doporučenou cenu. Peníze uložil do stolu a zamknul je. Do obchodu se procpal malý hobit. „Dobrý den, já se jmenuji Drogo. Já, víte, jsem bydlel tady vedle vašeho obchodu. Ale přišli tam nějací barbaři a vyhodili mě. Jediný co mám je 100 zlatých, bednu s hřebíkama, vak a svou výzbroj. Víte, já jsem byl taky dobrodruhem. Byl jsem u toho, když ze světa zmizeli všichni skřeti. Vlastně jsem tomu pomohl. Ale to je jedno. Slyšel jsem, že sem chtějí z mého domu skočit a pozabíjet vás. Proto jsem je taky prosil, abych si mohl vzít ty hřebíky. Takže já teď zajdu do lesa a nasbírám nějakou smůlu. A vy mě potom vezmete k sobě jo?“ „Jo, asi jo,“ odpoví mu Kili překvapen hobitovou výřečností. Hobit na zem položí dřevěnou krabici a odejde.

* * *

 

 

 

 

 

 

 

Drogo vyjde ven z města a vyrazí směrem k  lesu. Potká shrbeného muže a pozdraví ho. V lese seškrabe z  několika stromů smůlu a dá jí do kovové nádobky. Když se vrací zpátky, cestu mu zastoupí dva muži. Jeden na něj namíří kuší a druhý s mečem v ruce k němu přistoupil. „Dej sem všechno co máš, nebo zemřeš,“ řekl drsným hlasem. Drogo odskočil dozadu, vyskočil do vzduchu a nohou kopl lupiče do hlavy. Dopadl na zem a udělal kotrmelec vzad. Jen taktak se díky tomu vyhnul šipce. Rozběhl se k lupiči s kuší. Zasypal ho ranami do břicha. Když oba zlodějové leželi na zemi, rozběhl se pryč. Šťastně se dostal do Donatova obchodu.

* * *

Donato si zavázal oko a byl schopen i prodávat. Šel do hospody na oběd a případné otázky na jeho oko zůstávaly nezodpovězeny. Kili a Fili hlídali za závěsem a Drogo natíral střechu chlívku smůlou a lepil na ni hřebíky. Střechu domu posypal hlínou. Dveře do obchodu otevřel trpaslík. „Vypálili mi kovárnu a sebrali všechny zbraně. Brácha odjel do hlavního města pro vojáky. Já jsem utekl sem. Chystají se vás dobýt a potom si podrobit celé město,“ spustil na Donata trpaslík. Já jsem Galdor. Kili přiběhl ke dveřím a zabouchl je. „Máš zavřeno. Už sem nikoho nepouštěj. Dej mi peníze na jídlo. Musíme se tady opevnit než přijdou vojáci.“ Donato dal Kilimu peníze a ten se rozběhl do hospody. Nakoupil jídlo a pití. Vrátil se do obchodu a zavřel dveře. Zamkl je a zabednil skříní. Galdorovi dal sekeru, plátové brnění dal i sobě a Filimu. Drogo žádnou výzbroj nepotřeboval. Zamkl i zadní dveře a zabednil je. Zabednili i všechna okna a očekávali noc. Domluvili se že Donato bude celou noc spát, protože je ještě moc oslabený. Zbytek se bude střídat na strážích. Trpaslíci si ještě vzali každý kuši a několik šipek. Věděli, že to bude tuhý boj. Boj o život. Vojáci mohli dorazit nejdřív za dva dny. A za dvě noci. Na dvorek dotáhli velký dřevěný dubový stůl. Postavili ho do rohu a na něj položili kuši se šipkami. První hlídku měl Drogo. Pozoroval všechna okna a obcházel dvorek. V jeho domě se stále svítilo. Tušil, že nebezpečí přijde z domu. Ale nevěděl kdy. Když se u okna mihla jakási postava, zastřelil ji. Vylezl si na stůl na dvorku a za zdí uviděl tři barbary. Po jednom vystřelil. Barbar překvapeně vyjekl a padl k zemi. Drogo rychle seskočil ze stolu a od zdi, na kterou se díval, se odrazila šipka. „Maj to dobře promyšlený, svině barbarský,“ pomyslel si. Uslyšel jak něco rachotí v zámku. Rozběhl se probudit Kiliho, Filiho a Galdora. Galdor se postavil k oknu do druhého patra směřujícího na dvorek. Samozřejmě s kuší. Kili a Fili vyběhli ven plně oděni ve zbroji. Drogo se schoval do stínu připraven se svojí kuší. Hlídal okna svého domu. Kili a Fili stáli u dveří, každý z  jedné strany. Když padla skříň stojící za odemčenými dveřmi, objevil se na dvorku první barbar. Kili ho zbavil všech jeho starostí. I hlavy. Z okna v Drogově domě vyskočilo několik barbarů na střechu chlívku. Všem se do noh zabodaly hřebíky. Barbaři kvičeli na střeše kurníku a snažili se šplhat do okna zpátky. Každý chtěl být první pryč a tak se to nedařilo nikomu. V jiném okně spatřil Drogo siluetu barbara s kuší. Vypálil po něm a barbar vypadl z okna. Na střechu chlívku. Na dvorek se hrnuli další barbaři a Kili a Fili je už nestíhali zbavovat jejich starostí. Tu přišel ke slovu Galdor. Šipky z jeho kuše byly stejně nebezpečné jako ostré sekery trpaslíků. Barbaři se už nehrnuli tak bezhlavě do dvora. Kilimu se podařilo ze zámku vytáhnout klíč a zabouchnout dveře. Zamkl je a společně s Filim odtahali mrtvá těla a postavili ke dveřím skříň. Těla odzbrojili a hodili je přes zeď barbarům zpátky. Drogo se svou kuší stále odstřeloval okna svého domu. Všichni se opět stáhli a barbaři už nezaútočili.

Druhý den

Ráno se všichni umyli a najedli. Opět celý den drželi stráže. Barbaři se ale o nic nepokusili. V noci, měl hlídku Galdor, z okna Drogova domu vyhodili lano s kotvičkou. Kotvička se zahákla za zeď. Galdor na lano zamířil a vystřelil. Šipka lano jen škrtla, ale Galdor byl spokojený se svoji prací. Schoval se do stínu ke schodům a čekal. Za chvíli se lano napnulo a Galdor uviděl barbara jak po něm šplhá. Někde nad střechou chlívku se lano utrhlo. Barbar se zřítil na střechu a hřebíky na něm zanechaly stopy. Zvedl se a opatrně našlapoval k oknu. Pro Galdora byl ale snadným cílem. Šipka v zádech ukončila barbarův krátký život. Galdor se stáhl do stínu a uviděl letící zapálený šíp. Vběhl do domu a probudil všechny kromě Donata. Drogo se ukryl do stínu a opět hlídal svůj dům. Galdor se s kuší postavil na stůl a uviděl několik barbarů s luky a pochodněmi. Několik šípů se zabodlo do země ale několik i do střechy, která už začala hořet. Fili se rozběhl pro Donata. Vyvedl ho ven a Donato se posadil na schody. Usnul. Galdor vypálil na barbara s lukem. Šipka se mu zabodla do krku a barbar upustil luk a padl k zemi. Drogo vypálil do jednoho z oken, ale šipka se zabořila do trámu. Na Galdora byl vypuštěn šíp. Zasáhl ho do ramene a Galdor spadl ze stolu. Drogo vystřelil ještě jednou a barbara v okně zabil. Kili se rozběhl ke kuši a Fili pro Galdora. Kili vyskočil na stůl a popadl kuš. Fili odtáhl omráčeného Galdora na schody. Kili vypálil po dalším barbarovi. Zabil ho. Barbarům už docházeli šípy a jejich střelba nebyla moc přesná. Střecha hořela jenom na několika místech. Nevypadalo to, že by se požár rozšířil. Kili sejmul dalšího barbara. Barbaři se přitiskli ke zdi a čekali. Začalo pršet. Trpaslíci se stáhli do domu a barbaři pryč. Drogo ošetřil Galdora.

Třetí den

Ráno se všichni najedli. Donata už sešel dolů. „Už se cítím dobře,“ řekl. Šáhl po meči. „Bojovat už můžu taky.“ „To je dobře,“ řekl Drogo. „Budeme vás potřebovat,“ řekl Galdor. „Vojáci by mohli dojít do oběda,“ prohlásil Fili. „To znamená, že barbaři zaútočí ještě před obědem. Bude to jejich poslední šance. To bude velký boj,“ řekl Donato. Všichni seděli na pultu, když do dveří něco narazilo. „Barbaři,“ řekl Kili. Všichni kromě Filiho se schovali za pult se střelnými zbraněmi. Dveře i skříň za chvíli povolili a dovnitř se vecpal barbar. Jeho hlava ležela u jeho nohou. Samozřejmě po máchnutí Filiho sekery. Fili skočil za pult a natáhl svoji kuš. Do místnosti vletěl hadr namočený v oleji. „Dyť to hoří,“ vykřikl Fili. „Klid, pult je železnej,“ pohotově odvětil Donato. Po chvíli do obchodu vlezl barbar se štítem nad hlavou. Galdor po něm vypálil a zabil ho. Hned natahoval kuš. Do obchodu se začali tlačit barbaři. Všichni po nich pálili, ale docházeli šipky. Drogo obětoval i několik dýk a hvězdic. Postříleli asi dvacet barbarů. Potom Kili vyskočil na pult a začal se po nich ohánět. Jeho sekera rozsévala mezi barbary jen smrt. Fili a Galdor se přidali hned taky. Snažili se barbary vytlačit ven. Ale barbarů bylo moc. Na druhé straně obchodu bojovali Donato s Drogem, proti několika barbarům. Drogo je kopal do kolen a Donato do nich bezhlavě sekal mečem. Galdor schytal mečem pořádnou ránu do hlavy. Jako první padl k zemi. O to víc bojovali Kili a Fili. Donato padl pod mečem barbarů. Tři statní barbaři udolali i Droga a vrhli se na trpaslíky. Fili se otočil a bil se s barbary. Kili stále útočil na barbary na své straně. Na chvíli polevil ve své pozornosti a šlachovitý barbar ho poslal do bezvědomí. Ještě než plně ztratil vědomí, z dálky uslyšel hlas trubky. Fili padl k zemi, právě když do místnosti vběhli muži oděni do královských barev. Vojáci zrušili několik posledních barbarů. Vojáci barbary vyvezli za město. Ostatním poskytli první pomoc. Donato se dobelhal do pokoje a z něj donesl několik lahviček. „Já věděl, že se budou někdy hodit,“ řekl a každému podal jednu. Všichni se napili a hned jim bylo lépe. „Jste všichni velmi stateční, díky vám toto město vydrželo a nestalo se součástí barbarské federace. Za to si samozřejmě zasloužíte odměnu. Zde máte každý tři sta padesát zlatých,“ řekl velitel vojáků a každému podal sedm váčků. „Jak se kdo jmenujete? Vaše jména budou rozhodně zajímat krále.“ „Já jsem Kili a zde je můj bratr Fili,“ řekl Kili. „Jó, vy jste nějací stejní,“ pronesl voják. „Já jsem Galdor z Cmíránu,“ představil se Galdor. „Já jsem Drogo, ale mě pan král zná. Stejně jako Hador a Maugise.“ „A já jsem Donato, obchodník,“ řekl Donato. „Dobře, král vás jistě odmění víc než jen několika zlatými.“ „Myslím že jste si toho odpracovali víc než jste museli. A proto vás musím ještě nějak odměnit,“ řekl Donato a ze zdi sundal staré, velké dřevěné šuple. V něm byly přes sebe dvě Dwarské sekyry. Jeden z mnoha pokladů. Trpaslíci se na sebe podívali a pak si je vzali. Na zem položili své sekyry. To je od vás hezké, Donato,“ řekli oba současně. „Aspoň se může dál mstít barbarům za to vaše oko.“