Já si každoročně ordinuji cestování s Klubem českých turistů Kudrna v rámci takzvaného Kudrnova Okolobrna. Byl jsem ostatně u zrodu celé myšlénky obrátit festival naruby, a místo toho, aby folkaři přijížděli do jednoho místa a znudění diváci si přes den váleli šunky u rybníka či v hospodách, prokázat v praxi myšlénku o relativnosti pohybu a klidu. Vandrovníci se každý další den posunou o pár desítek kilometrů (pěšky, kolmo, vlakem, jak libo) a tam je čekají odpočatí noví umělci.
Takový způsob poskytuje množství času k hovorům s jednotlivými lidmi, k meditacím při osamělé chůzi i k labužnickým výletům po místních restauracích. Z toho posledního si dovoluji upozornit na Tolstolobika dle piráta Morgana v restauraci U kormorána ve Znojmě (pár metrů od hradu, ceny mírné, porce velké, chuť skvělá) a dál se tím nebudu zabývat. Naopak varuji před levnou whisky vyráběnou v Rosicích neznámou technologií z neznámých surovin a připomínající originál mírně snad jen barvou.
Co se týče meditací, šel jsem na tu týdenní trasu s úkolem převést z hlavy na papír texty pro případnou vánoční mši (měl by to zhudebňovat Jura Pavlica) a stihl jsem to přesně ve vymezeném čase. A co se týče řečí nemohu si neodpustit zaznamenat nejpovedenější výroky jednotlivých dnů.
- Kupuju od každého tři litrové flašky. Ta jedna slouží
k ochutnávce výrobku, subjektivní hodnocení si zapíšu do deníčku.
Ta druhá je nedotknutelná archiválie, označená evidenčním číslem
a uložená v depozitáři.
- A ta třetí? (přihrál jsem mu vědomě na smeč, protože jeho oči
po tom toužily).
-Ta třetí? Ta slouží k případnému listování archivem.
- Pane, prosím vás, kde je tady základní škola?
- Která?
- Vy jich tu máte víc?
- Ne.
- Tak ta.
- To musíte tudy.
(A poslal mne naprosto špatně.)
- Nechcete si dát ještě výbornou palačinku?
- No nevím...
- Já si myslím, že by se do vás docela hezky vešla.
(vyprskl jsem smíchy)
- Proč se smějete.
- Promiňte slečno, ale já si dovedu představit, co by se asi tak
docela hezky vešlo do vás.
- Hm, taky si to někdy představuji... Tak dáte si tu palačinku?
- Nahlas, nerozuměl jsem vám!
- Já jsem ještě nic neříkal!
- Teď vás slyším dobře.
(ticho na obou stranách)
- Zas vás neslyším!
- Já zas nic neříkal! (řvu)
- No vidíte, že to jde, když chcete.
- Jasně, jde jen o to přitlačit!
- Co chcete kam přitlačit? Vyjadřujte se srozumitelně!
- Ne, přitlačit na hlas!
- Já vás slyším, ale nerozumím, pojďte radši dovnitř!
- To právě chci.
- Jirko, já si chci taky skočit.
- Nemůžeš, bylo by to nebezpečný.
- A proč?
- Nemáš nárazníčky.
- Kolik to je?
- Naši dali dva góly a naši jeden.
- Prosím tě tak si vyber, kteří naši jsou tvoje!
- Proč, mně to tak vyhovuje.
- Všim sis, jak jsem dneska hezky scatoval v Moraně?
- Jasně, dobrý to bylo.
- Takže se ti to líbilo?
- Jo.
- A myslíš, že i u lidí by to mohlo zabrat?
- Zaručeně.
- Ty a nemohl bych příště dostat mikrofon?
- A co von to měl ten Nohavica proti komunistům?
- Já jsem o tom dost přemýšlela, a myslím si, že by člověk neměl být příliš krystalicky dobrý. Protože tím, jak se zušlechťuje a krystalizuje dobro, musí se někde na druhé straně pročišťovat a krystalizovat zlo, aby se udržela rovnováha. A čistého zla se hrozně bojím.