Je ovšem pravda, že mám jeden z kanálů své televize trvale naladěn na Eurosportu a jakmile vypukne mistrovství světa v čemkoli, sleduji a sleduji. Letos jsem s velkým uspokojením sledoval i Tour de France. Přenosy trvaly tři, čtyři hodiny, člověk si to zapnul, vzal si knihu a občas od ní vzhlédl k obrazovce. Tempem asi třicet až čtyřicet kilometrů v hodině kolem ubíhala hezká hornatá krajina, plná jásajících lidí. Nikde žádné potopy, nikde žádný stres. Připadali jste si jak při pomalé jízdě vlakem na dovolenou. Kdyby se do obrazovky nepletli nějací maníci na kolech, bylo by to ideální.
Nu a počátkem srpence jsem se zatěšil na mistrovství světa v atletice v Athénách. A při sledování jsem si meditoval o čem to vlastně je.
Když jsem byl mladý chlapec, bylo to o dřině a zasloužené odměně. Emil Zátopek v bagančatech běhal a běhal a vyběhal si medaile. Oblíbené bylo přiznávat, kolikrát ten který čacký jun chtěl s tou otročinou seknout a nenáviděl atletiku, trenéra, sebe a celý svět, a jak se znovu vzchopil a šel odklusat dalších sto dvacet kilometrů s trezorem plným olova na zádech. V nuzném bytě pak měl na poličce vystaven cínový pohár a zlaté hodinky od strany a vlády. Závodnice jako chudší a neatraktivnější doplněk atletů pak byly takové upracované dělnice, zpravidla velmi neerotického zevnějšku, ostatně některé musely po čase své medaile vrátit, když komise nabyla dojmu, že nemají něžné ani pohlaví, že se tedy mezi ženy připletly administrativním omylem opilého porodníka.
Dřina bylo to, co se zdůrazňovalo. Ještě Jarmila Kratochvílová
běhala po dráze a táhla za sebou těžkou pneumatiku, aby měla
sílu. A napsat o ní článek bez tohoto detailu bylo jako vynechat
Piláta z kréda. I její fyzická přitažlivost pravda nebyla nic moc
a co se týče Heleny Fibingerové, vyprávěl se o ní vtip, jak
přišla k doktorovi, že má po těch tabletkách, co bere kvůli
atletice, chlupatá prsa.
- Ale to má víc žen, paní Fibingerová...
- Ale já je mám děsně chlupatý...
- Ale to má víc žen, paní Fibingerová..
- Jenže já je mám chlupatý tahem přes celý břicho až po kulky.
Vtip pak dokládá, že ač se to veřejně neřeklo, všichni věděli, že sportovci a sportovkyně si kromě tréningové dřiny pomáhají i moderní medicínou. A jde jen o to, aby je nikdo nechytl.
Když je řeč o současných sportovcích, o dřině i o tabletkách se taktně mlčí. Přijde řeč o zimním kampu v Brazílii, letním soustředění na Kanárech, mercedesu od sponzora a stotisícovém (v dolarech) honoráři za Golden Four, o atraktivní přítelkyni či příteli (Nosí se herec, zpěvák, fotbalista, doktor, rentiér, mimo hru jsou automechanik, popelář, učitel a bohužel i redaktor místních novin.) Současný atlet musí působit dojmem úspěšného sebevědomého mladého člověka, který sice asi taky trénuje, ale trochu se za to stydí, a proto zdůrazňuje především to, že vypadá dobře a má radost z toho, co dělá.
Zatímco v dobách Zátopeckých (a Zápotockých) sestával dres z bílého trička a červených trenýrek (u dam modrých) nebo jiné podobně odvážné kombinace doplněné na prsou státním znakem velikosti mexického dolaru a třeba sešívaný fotbalový dres Slavie byl asi nejodvážnější kombinací, v dobách Kratochvilných k tomu přibyly postupně nějaké ty lampasy, tři pruhy či podobná avantgarda. Vzhledem k poněkud asketickému image atletek pak tričko vyplňovalo celý prostor od krku až po trenýrky a to bez výjimky.
Nu a nyní? Atletka, která nevypadá jako sexbomba je odsouzena maximálně vrhnout koulí či metat diskem, ale i mezi nimi je různých odvážných úborů dosti. Kdybych měl všechny zlaté řetízky, co je na sobě měli borci v Athénách, nemusím do smrti dělat. Dívky a ženy vám štědře ukazují pupíky, lopatky, ba i části hýždí. Mají elegantní účesy, přelivy, lakované nehty, nalepenou tetáž a optimistické výrazy.
Mezi jejich výkony se střídá v televizi reklama na deodoranty proti sportovnímu puchu (ach, kdo vyrobí první odér školní tělocvičny pro nás staromilce?), na boty, které běží samy, a na sportovní oblečení up to date. Dres, který neobsahuje alespoň pět základních barev pak nenosí nikdo ani za trest.
Možná, že by se taková Kratochvílová dnes vůbec neprosadila. Sportovec musí mít sponzora a toho dostane, jen když je fotogenický a může prodávat jeho zboží na billboardech. A nakonec, kdoví, kolik chlapů se dívá na atletiku jen kvůli erotice? (O ženách nemluvím, Jan Železný je frajer. A s tyčinkou Mars zvládne vše snáz.)
Třeba taková Šárka Kašpárková, to je baba! Škoda jen, že nestartuje Daniela Bártová, má hrozně rajcovní zadeček. Ale i tak je to vydařené mistrovství. A ty chodkyně, jak kmitají těma nožičkama, zadečky vyšpulené a pupíčky se jim hezky kroutí jak v arabském pýzlu! V očích mají výraz vášně a vzrušení a vydrží to skoro hodinu! Je to nářez! Jen nechápu, proč režisér prostřihává na ty nedomrlé kačeny v hledišti!? Ty mne opravdu nudí.
ZPĚT na titulní stranu